Zápisky...

Podívej se z oken,
tak podívej se ven.
V kapkách tečou slova
první, další a zas nová.

Dva kroky zpět
je před půlnocí
dva vpřed
zpívají pod okny kosi.
Nech je lhát
žížalám.
Nech je psát
do hlíny stopy.
Je po půlnoci.
Sám jdi spát.

Poslední polibek zemi,
od spadaného listí než zetlelo.
Rána ještě přimrzávají k zábradlí.
A mlha jak oči sklopené,
když v paprscích prvních rtutě teploměrů stoupají.

Ptám se stébel trávy
Zda kývou ve větru své ano.
K obloze vzhlížím a mrakům
vyčítám, že chci nové zprávy.

Jako moře, modrá hladino,
občas mi tykáš: Ty můj hrdino.

List lípy sám sebe po zemi honí,
v blízkém jezeře se vykoupal.
Píseň v uších, ten zvuk větru, mi zní.
Voda studí, loďku jsem rozhoupal.

Pod listem papíru
schoval jsem svoje přiznání.
Vinu natřásám na kníru
mezi slovy zadýchanými od běhání.