Zápisky...

Proč strom tvůj zůstává nahý
a žlutým listům říkáš podzime?
Dech tvůj je vlahý
a mysl večera už dávno dříme.

Já se ptám, kam chodíš po večerech.
když závěsy se zatáhnou.
Komu ruce líbáš?
Ten čas změřený
na ciferníku starých hodin.

přijde tma
pot co stéká po límci
ten límec košile
ze včerejšího dne nošené

Já vím,
že chodit můžu
a zábradlí mě podepře.

Obejmu tě a svlíknu
za všechny ty pohledy
za ty sny nechané v oknu.

Název pro tento text jsem si vypůjčil z mé vlastní výstavy ale především od dlouholetého kamaráda a bývalého horníka z Karviné. Život je o mnoha emocích. A nejčastěji o tom co skrýváme. Dovolím si s mírnou interpretací citovat pár slov Dr. Michala Bycka, PhD. Slov, která zazněla na vernisáži, jíž jsem před dvěma dny zahájil svou výstavu. Ve smutku...

Je mi smutno
a špatné zprávy chodí jak policie za úsvitu.
Idolů ztrát je nutno,
ale dráty bych zrušil, brání mi citu.