Zápisky...

Slova, útes drolivý
Od úst padají
Nenech je růst,
Suk ve větvi olivy.

Zavřít mezi dveře do ulice
ten prach rozfoukaný ze schodů.
Kde osaměle zůstalo koště opřené?
Ani pant u dveří nevrzne tak naléhavě.
Ruce o tvou hruď se bijí
jako ty děti o kliku ze dveří.
Zažeňte je spát!

malý krok prostého člověka za pokrokem

Mezi řádky píšeš,
ani sešit notový ti nestačí.
Někam se ta písnička ti zatoulala.
-
Kde slovům záclonky v oknech nepoodhrnou.
A praskot dřeva v kamnech
je hlavní motiv kulturního pojetí.

S kytkou přijdeš domů.
Kytka lučních kvítí,
tam, kde laň se včera pásla.
A dnes zhasla.
Kvítí rudé krví
těch ran, kdy máš pocit,
že kytkou něco vyžehlíš.

Můj svět
je krabička párátek.
Bylo jich posledních pět
těsně před rozsypáním.
Když je ze země posbírám,
jedno strčím do levého koutku.
Krabičku zavírám.

Že heslo k mojí hlavě neznáš,
to už mi tak nevadí.
Zimu v pokoji máš
přitom chceš znát, kdy se zase ochladí.