Zápisky...

Moře ztěžka slaně dýchá
z očí rovnou do obličeje.
Po tvářích oteklých steče pýcha.
Příboj hlučný člověče je.

Je ticho nad rozbitou skleničkou noci.
Studené větve blízké břízy
se lámou pod tíhou toho ovzduší.

Odejdi z té tmy
a zkus na světle se skrýt.
Máš své dny,
zda křičet nebo výt.

Vraní koně letí
a mraky za sebou vlečou.
Z vánku ve vichr se převlečou,
dřív než hodiny zastaví se na pěti.

Pod světlem lampičky
Přeleželé touhy večera
Zabalené do peřin
Aby si neublížily
Když vyskočí tmě z hlavy
A vydají se vstříc bílému dni

Ležet v trávě.
Slibovat modrou oblohu
když slunce svítí v místnosti do rohu.
Déšť - rozfouká se právě.

Asi je špatná doba, špatné uvažování lidí. Možná je to moje osobnost, možná je to moje neschopnost a nerovozita. Možná je to nějaká fixace na slovní spojení "možná...". Možná je čas skončit.