Zápisky...

V očích kosích křídel rej
a od zobáků jiskra.
V tónech D-dur mi hrej,
kolik hloubky tam je.
Osamění napjaté
jak ptáče vyhladovělé.

Léto v kalendáři škrtl první den podzimní.

Vlasy jak křídlo noci zahalí mé fantazie do peří.
Hladinám zelenkavým v moři se věří,
že čas vše vyléčí, když můry smutně vzlétnou.
Zatím ty slova do živého tnou.
A hudba zní z vedlejší místnosti.
Hlasy svědomí jak srdeční ozvy ze zlosti.
Hledám na zem spadlé to černé chmýří.
Ještě ale nevím, kam tahle cesta míří....

Když slezu z kola
Svět jako by se sám zatočí
Ještě teď hledám pedál
Ať si čas trochu popojede
Co s polednem si počít
Až večer zavřu oči

V čase kdy kapka po dopadu úplně uschne
Zavzpomínal jsem na ty oči rozesmutnělé
Když list z větve se odlomí a padá na koberec
Jak tvoje vlasy schovám ho pro poslední potěšení
Pouhou slušností zkrácené mávnutí na rozloučenou
Branku otevřenou za svými kroky zanecháš.
Planých slibů že s růžovým večerem končí se "dnes"

Bylo po krátkém dešti.
Vlhký tvůj dech
pro ránu nejde daleko, ze zášti.
Před krupobitím se schovat mám spěch.

Jestlipak je ryba zpocená aspoň od spoda,
kde konstatní teplotu má voda.
Tam, kde je zvlněná, studí do kotníků
jak vzkazy ze starých památníků.