Žízeň
Ještě včera žízniví jsme byli
Ještě včera bosé nohy po oblázcích
chodívaly
Ještě včera dívaly se prázdné láhve dnem
na svět okolo
Ještě včera žízniví jsme byli
Ještě včera bosé nohy po oblázcích
chodívaly
Ještě včera dívaly se prázdné láhve dnem
na svět okolo
V mžikotu světel
Někde na půl cesty mezi železniční tratí
A ospalým sluncem
Pozoruji odrazy ve skle
A slova v hlavě tancují
Světlo a tma je podstatou obrazu
Poslední co svítí než dopíši tyto řádky
Je žárovka v kupé vlaku
Obrazy mizí
Zhořkl text, který druhým dnem píšu
po horkém bylinkovém čaji.
Snad ozdraví to vzduch,
po kterém se oči ptají.
Lehají si s větrem do usušených prádel,
Větvičku sakury do vlasů.
Růžový květ
je cítit z hlasu.
Dveře zavři snad tě ochrání.
Hromada z kamenů
pod dekou schovaní
pohled
než oknem uletí,
tupě bolaví
naposled.
Půjdu se složit ve tvůj klín
mnich při meditaci.
Dopis složený do obálky
co přinesl zprávu:
Svět je jen imitací,