Vypiji svůj koktejl šera z rozednění,
mlha klesla, ta záclona obývacího pokoje.
Hlavu sklopenou z kolem dění,
divoké máky, jak krev má to je. -
Ten obraz v očích hnědých
skrz zelenou láhev
jak motýlých křídel vzdych. -
Odražený obklad na hněv.
Tíseň, přišla mě přikrýt.
stopa ženy
Na dvousté čtyřicáté straně usnu jak záložka
vložený do knihy o duševní síle.
listuji o pár stránek dál. Šustí ta chvíle.
Sahám si na zápěstí
Abych věděl
Jestli bdění a sen se přemostí
Snést ten úděl
Máslo škrábu ze země
Chleba do koše
Rána taková jen pro mě
tyhle chutě a rozkoše.
Křivá píšťala zná tak falešně
svědomím pod rouškou omluvy.
To měli vykvést třešně
a hloh.
Místo toho jen pařezy
dokončených úloh.
rozpraskaná kůže jak zem
Dívej slepče sem!
koleno rozedrané do krve
Hlas v krku se rve!
vyprahlé v ústech
Zašij na srdci steh!
Osud ti napíšu perem do památníčku.
