Když kapka zemře proto,
aby spojila se ve vody proud.
Pak podzim nás všechny dostihne
a opadame jak žluté listí javorů.
Čas na nástěnných hodinách
spočítá každému jeho provinění.
A budeme si říkat, kde jsou
všichni ti krtci a jejich hromádky hlíny.
A entr se na klávesnici klepe
Den se obrací na druhy bok.
Červánků ruka mu pohrozí. Jdi spát.
Strakám zablesklo se v oku.
V slze, že podzim už je tu.
Všechno chlad kosí svým pohledem.
Vítr, který mu dělal ještě včera bratra,
osaměl na strništi.
Hůry ve stodolách se nadýmají,
když večer hladově smáčí kus ztvrdlého chleba.
S mlhavým ránem se kroutí myšlenky
na cestách mezi poli.
Prohlížím odlesky solárních panelů,
jestli v nich nenajdu zbytky svoji energie.
I ptáci někam zmizeli.
Snad je zmátla ta nízká oblačnost a chlad.
Je tu ticho zorané
jen hudbou sluchátek a novinového papíru.
Poučený tou zkušeností
vystupuji z komfortních zón.
Měla Daliho na bílé paži
Fialový strom v polích
Se jen tak díval do větru
Všechno na chvíli rozmazal déšť
Rachotící jako oříšky v sáčku
Nakreslím dvě slunečnice
Abych nebyl úplně marný
Léto je přece piercing
Svou rudou zabodnutý do kůže
Popros květen ať pro něj nepláče
Střepů zrcadel už je na zemi dost...
Viděl jsem včera déšť
Padat pod černou oblohou
Bílé ovečky na loukách
A s každým pádem
Jako bych je slyšel
Vyluhuješ si život třikrát,
aby byl lepší a lepší.
Jenom se rozhodnout,
zda budeš konvičkou,
nebo podšálek.
Křehký porcelán
a ruce na obličeji.
