Zápisky...

Křehkost člověka
Je jako čaj
Stačí dát jen horkou vodu
A rozpustí se
Změní pouze chuť a barvu
Motýlích křídel chlad
A půjde už pít
Tak pojď a uvěř tomu
Že zítra nebude třeba cukr
Ani lžičku medu

Máš svůj čistý svět
Poskládaný z hezkých vět
Vyžehlenou košili
Na kterou mé city vyšili
Dej mi ještě kousek spadaného listí
Vím že mrazivé dny to jistí
Trochu je tu ticho
Najedené břicho
Kručí už jen moje duše
Deštivý podzim nahrazen tak suše
A ty tvoje uplakané oči
Dešťovým kapkám kočí...

Poslední kapka
Stéká do deníku
Obálka kožená s motivem Buddhy
Svázalas mne
Stačily k tomu jen dvě stuhy

Z nebe teče krev
A lepí se na prsty
Obvážu se tvým teplým tělem
Když budeš nahá
A usnu skoro jako na věky
Prohořel jsem skrz
A troud teď doutná
Přerušovaně jako dech ucpaného nosu
Chtěl bych prsty uchopit ten dým
A kousek ti ho darovat
Zabalit mašlí tepennou

1.říjen
Jen
Oko pro pláč
A sladký koláč
Ještě tolik jsem chtěl
Chvění křídel i těl
Je chladno
Tma až na dno
Píšu dopis
Listů za úřední spis
Jedno slovo jen
Že je říjen

Volavka už zase stojí v Dřevnici
Slunce sotva dýchá

Na dlažbě uklouzla intimita
Zežloutla a zavalila ježky

Ty zítra půjdeš ke mě zamilovaná
A patník ti to rozmluví

Hledím na dno nerezového dřezu
Jak tu stéká voda
Bere sebou i střepy
Oblíbeného hrnku
Kapky a červené puntíky
Odráží poslední světlo
Zahřeji si prokřehlé konečky prstů
Ještě na minutu
Než mi ji odečtou z účtu
A s utěrkou přes předloktí
Zavřu za sebou dveře