Polojasno dvacátého devátého dne

Měsíc zachumlaný v kabátě
choulí se v rohu nad střechou.
Asi má závratě.

Na cestu po nebi nemá dost volna.
Pro nářky zamilovaných se souží
dívenka bledá ke kontaktu svolná.

Prstem na zem ukazuje.
Počítá z večera sklopené růže.
Snům mým zahalení mraky zuje.