O efektu ve fotografii

Ne nechci psát o photoshopu, a nechci psát o fotografikách.Nechci ani hájit ani hanět práci a snahu tisíců lidí, které prostě baví jimi zvolená cesta. Striktně vzato dodnes nevím, co vlastně je umění a co je pouhá manýra, nebo dokonce kýč, případně jen planá snaha, která třebas vůbec nepovede k onomu vysněnému piedestalu - k roli "umělce" ve tvůrčí fotografii. Kde je hranice líbivosti a manýry a kde autor už skočil přes onu kaluž a přestal být pouhým hračičkou s technicky nedokonalými nebo naopak přetechnizovanými udělátky?

Realita filtrovaná aparátem stává je vždy optickou recenzí skutečnosti (Jiří Voskovec). Jak je vidět ne každý si zvolil tu cestu s efektem zasněnosti, neostrosti, pokřivení bokehu a nebo dokonce viditelných smítek na čipu dnešních digitálních pinholek. Někteří z nás to pro jistotu ani nezkouší s analogem. Někteří z nás se neučí s editory. A přesto každého táhne ta vidina na konci toho úporného snažení, které schováváme pod kategorii nejoblíbenější koníček či v některých případech dokonce profese. Je čistá fotografie méněcenná oproti všem těm měkce kreslícím či pinholovým vyjádřením reality? Zdá se, že má své místo. Ba dokonce zdá se, že jsou i autoři, kterým vůbec nesejde na metodě a kvalitě vzniku fotografie ale na sdělení. V poněkud absurdních případech se setkávám s důrazem pouze na doprovodný text, který ozřejmí složitosti a nesrozumitelnosti obrazového materiálu. Je tohle ještě tvorba, kterou pojímat jako umění? Je to víc o fotografii nebo už je to kompilát různých (tedy i nefotografických) tvůrčích činností?

Hájím čistotu a technickou prostotu, nehledám historických skel nebo různě zkreslujících udělátek, abych měl "trendy kresbu". Považuji všechny tyto metody, i když vycházejí z tradičních historických technik, už jen za manýru, rozmar a vracení se k dané věci jen pro její efekt. Vyjímečně dokonce shledávám, že autor se skrze efekty zapomíná vyjádřit a to už opravdu nevnímám jako umění. Pro sebe a svou činnost hledám naopak způsoby, jak obraz podat s technikou současnou bez vymýšlení obezliček, které se budou líbit, ale jinak nic víc neřeknou. Hledám obsahovost ve výrazu, v ořezu, v prostředí. Netvrdím nikomu, že takto je to správně. Takto to je můj pocit a v tomto hledám sám sebe s plným vědomím toho, že jsem zatím daleko nedošel a dokonce cestou odpočívám mezi efekty instagramu.