Na shledanou

Když bylo poledne přelivem z brusinek,
pečený hermelín v hrudi se mi roztekl.
Pohladil jsem tě po zádech,
strnula jsi slovy mých prstů a dlaně.

Kdyby zhaslo to horké Slunce,
byla by ti zima, ta, co je vždy ke mě schoulená.

Ke sváteční chvíli kytici pronikavých pohledů,
slaměnky vetknuté do vod výstřihu.
Ve vlnách tvých prsů, bez vody líto ti jich není.
Jsi divoká. Já větvička ti ulpěl ve vlasech.

Tvé slaměné pramínky, odraz ve výloze přes ulici,
do klína mi snad zítra na shledanou napadají.