Příběh knihy

Za dobu, co se věnuji výtvarné fotografii, jsem si oblíbil několik domácích a zahraničních fotografů či umělců. A také od nich sbírám inspiraci při tom, co sám vytvářím za obrázky. Jedním, kterého bych zde chtěl připomenout, je i Andy Warhol. Američan se slovenskými kořeny.

Na podzim  roku 2016 jsem si naplánoval výlet na východní Slovensko. Mám tam prostřednictvím svých koníčků několik přátel, které jsem se chystal navštívit. Mířil jsem tedy do Košic a za fotografováním Zemplínské Šíravy. Fotografie mám zveřejněny na webu. Při této příležitosti jsem se rozhodl poznat osobně i nejvýchodnější kulturní stánek, jaký jsem si na Slovensku dovedl představit. V severovýchodním cípu země totiž leží městečko Medzilaborce významné i díky Muzeu moderního umění Andyho Warhola. To zde vzniklo na počest tomu, že z nedaleké Mikové pocházeli Andyho rodiče. 

Navštívil jsem tedy stálou expozici Muzea Andyho Warhola. Jsou zde sbírky jeho prací a jak jsem vyrozuměl, spolupracují se stejnojmenným muzeem v Pittsburghu. To by nebylo až tak zvláštní. Protože jsem byl docela daleko a čekala mě cesta do Košic, tak se mi úplně odcházet nechtělo. Zapovídal jsem se s paní, která prodávala při vstupu lístky. Znáte to. Odkud jsem, co tam dělám, případně kam ještě jedu. Prostě běžné povídání. 

Kolem prošel vousatý pán a naše povídání ho z nějakého důvodu zastavilo. Mezi přitakáváním o podivném současném umění jsem se zmínil, že se snažím fotit. To vše tohoto pána natolik zaujalo, že mi obratem řekl, že by chtěl, aby moje práce visely v jejich muzeu. Trochu šok a zároveň radost, taková podaná ruka, i když pán nevěděl, co ho ode mě čeká. Samozřejmě se pojistil tím, že chtěl, abych po návratu domů poslal ukázky. Kurátoři teprve musí schválit, zda jsou mé věci vhodné.  

Dle slov paní, se kterou jsem pokračoval v hovoru, když dotyčný pán odběhl pro knihu o A.W., kterou mi podepsanou pak věnoval, se jednalo o ředitele muzea. A byl jsem první člověk, kterého ona osobně poznala, komu pan ředitel sám od sebe nabídl výstavu u nich v Muzeu. To neskutečně potěšilo a s tímto zážitkem jsem se nakonec vrátil domů. Termín výstavy listopad 2018. Je to moje první a  zatím největší výstava, kterou jsem uspořádal v prostorách nějakého muzea či galerie. Velký a moc příjemný zážitek.

Nostalgie po této vydařené akci a touha mít nějakou pěknou publikaci mě po 4 letech dovedla k tomu se odvážit a hledat nakladatele. Nakonec jsem pro svou prvotinu zvolil Pointu. Toto nakladatelství poskytuje svobodný prostor se realizovat s jakýmkoliv nápadem, pokud jej v předprodeji podpoří zakoupením zájemci z řad čtenářů.